Pád

Pravděpodobně jde o nejvýznamnější plastiku Stanislava Kolíbala z období šedesátých let. Pád, rozměrné dílo, které vzniklo v roce 1967, je esencí tehdejšího umělcova myšlení a tvorby a současně prací, která přirozeně komunikuje s tehdy aktuálními světovými tendencemi ve vizuálním umění. Ne náhodou byl Kolíbal v roce vzniku Pádu zastoupen, společně s Karlem Malichem, na reprezentativní sochařské výstavě v Guggenheimově muzeu v New Yorku, nazvané Sochařství dvaceti národů. Pád je plastika, která pracuje s geometrickými reduktivními postupy; jejím smyslem však rozhodně není pouhá minimalistická či geometrická krása. Naopak, umělci šlo o zachycení děje či procesu. Procesuálnost, obsažená v tomto díle, má ovšem zásadní filosofické konotace; vždyť pád je změnou něčeho, co roste a vzniká. Po vzestupu vždy následuje změna, pád, tedy proces, který je nevyhnutelný a kterým se vše uzavírá. V tomto díle Kolíbal jakoby předpovídal politické a společenské události v Československu, které po liberalizačních nadějích ukončil vpád vojsk komunistického bloku v srpnu roku 1968.