Anuloid a Propletence

Tvorba Lukáše Raise v uměleckém procesu typicky využívá průmyslově vyrobených komponent, především kovových trubek. Dokonalost materiálu ho inspiruje k řadě sochařských kreací. Shluky trubek umístěné na hostivařském hřišti dokládají správnost a účelnost této cesty. Proplétající se trubky mohou evokovat jak umělé, tak přírodní scenerie. Jsou interpretovatelné jak z estetického hlediska, tak jako metafora existence člověka v současné společnosti.

Propletence tak nabízí úvahy o nekonečnosti a o skryté i zřetelné propojenosti veškerého našeho jednání, ale současně uspokojují estetické cítění, když náš zrak klouže po kreativních zákrutech sochařovy fantazie a představivosti. Hladkost amorfních tvarů láká k doteku povrchu plastiky a možná v nás probouzí vzpomínky na dětství, kdy jsme si ve volných chvílích nekonečně hráli s tvary a představami.

V plastice Anuloid, velkém nakloněném prstenci, Lukáš Rais dosáhl maximálního zjednodušení svých prostředků a koncentrace výrazu. Základní geometrický tvar kruhu, který je, jak je u Lukáše zvykem, zpracován perfektní technologií, vyvolává současně zklidňující a zneklidňující dojem. K tomu druhému přispívá naklonění Anuloidu, čímž vzniká nenápadný, ale účinný vizuální a významový tlak na diváka. Anuloid také navazuje dialog s dílem Pád klasika českého poválečného umění Stanislava Kolíbala, rovněž umístěným v areálu golfové galerie. Obě díla spojuje existenciální tíže, která slouží jako protiváha lidské domýšlivosti.