Stanislav Podhrázský

Jeden z nejosobitějších českých umělců generace nastupující po druhé světové válce, se do dějin českého výtvarného umění zapsal jako malíř, kreslíř, sochař a restaurátor, jehož tvorba vycházela ze surrealismu i nové figurace a byla inspirovaná starým, především renesančním a manýristickým uměním. V kresbách i malbách používá spíše formální atributy surrealistické malby – nedefinovaný prostor bez perspektivy se záhadnými předměty a rostlinstvem obklopujícím dívčí postavy. Tematicky zůstal po celý svůj tvůrčí život věrný figuře, a to především postavám dívek, žen a mileneckých párů. Podhrázský pracoval již od padesátých let také jako restaurátor. V sedmdesátých a osmdesátých letech nemohl samostatně vystavovat a k restaurátorské práci se vrátil na dlouhých třináct let. Spolu s přáteli Zdeňkem Palcrem, Václavem Boštíkem a Olbramem Zoubkem se významně zasloužil o obnovu renesančních sgrafit zámku Litomyšl, kde řadu lunetových výjevů sám komponoval.